Otužování

 Otužování

S něčím, jako otužování jsem se poprvé setkal na svém prvním triatlonu. Bylo mi 18 let a kámoš mě vyzval na Kelčovský triatlon. V té době jsem ještě netrénoval systematicky a pořádně, na kole jsem jezdil jen pro sebe a fyzičku jsem neměl nijak namakanou.

Závod začínal plaváním, které jsem netrénoval nikdy, ale od dětství jsme měli bazén, takže plavu dobře. Během první disciplíny jsem nepodal žádný zajímavý výkon, ale zdálo se mi, jako by mě voda nakopávala. Vždy jsem se cítil ve vodě dobře, ale nikdy jsem neplaval v tempu před nějakým jiným sportem.

Po vyplavání na břeh jsem skočil na kolo a v ten moment přišla moje chvíle. Cítil jsem se parádně a závodníky, kteří mě drtili ve vodě jsem předjížděl jednoho za druhým. Byl to parádní pocit, moje svaly se ve vodě skvěle aktivovaly a podal jsem parádní výkon. Na kole jsem měl nejlepší čas!

Tahle zkušenost mi uvízla v hlavě a když jsem v devatenácti začal pořádně trénovat, rozhodl jsem se jí nějak zkusit využít. Na konci léta jsem začal pravidelně plavat ve štěrkáči a postupně jsem se přes podzim otužoval a adaptoval na zimu. A v zimě jsem objevil pravý zázrak regenerace!

I po několikadenním intenzivním tréninku jsem se cítil každé ráno jako nový, když jsem chodíval pravidelně do ledové vody, která kolem ledna a února začala i zamrzat.

Pro produktivní otužování jsem za 3 roky vychytal několik zásad, které se snažím co nejvíce dodržovat, abych studeným prostředím tělu neublížil, ale naopak ho posílil.

1. Otužuju se postupně. Začínám už na přelomu léta a podzimu a pomaličku posouvám hranice.

2. Ve vodě jsem tak dlouho, jak v pohodě zvládnu. Nečekám, až mi bude velká zima. Zároveň ale neodcházím příliš brzo a hranice pomalu posouvám.

3. Mám potíže s hlavou. Při potápění hlavy ztrácím mnoho tepla. Proto jsem při otužování hlavy opatrnější - sprchuju se studenou vodou a na štěrkáči ponořuji hlavu vždy jen na chvíli.

4. Do vody lezu pomalu. Tělo se potřebuje připravit.

5. Pokud je příliš velká zima, beru si neoprenové rukavice, boty do vody a neoprenovou čepici. Pomáhá mi to ve vodě vydržet déle.

6. V zimě odklízím sníh v trenkách. Nohy vystavím prudkému chladu a ruce taky. Odklízením se zahřeju a končetiny se otužují.

Do studené vody lezu buď neprodleně po tréninku, nebo až dlouho po něm. Před otužováním jsem vždy v teple a po vylezení z vody se například protáhnu, trochu zacvičím, zhluboka dýchám, ale po chvíli nebo ihned se snažím zase co nejlépe obléct.

Často chodím s kámošema, což mě i víc baví, protože se nebojím plavat dál od břehu. Sám se držím v bezpečné vzdálenosti od břehu. Kdysi dávno, asi v sedmnácti jsme ze srandy skočili do ledové vody. Několik sekund jsem se nemohl pohnout. Po chvíli jsem se rozhýbal, ale od té doby beru studenou vodu s větším respektem.